Společně

26. května 2015 v 17:37 | Klárka |  Poezie, povídky
Střepy zrcadlení věčnosti
tříští se a stékají
snad mimo přítomnost
mizí do světů nám skrytých
asi to nikdy nepochopíme
a je nám to jedno.

Morálka porovnávaná minulostí
nevíme, jestli se svlékáme jen kvůli
pohoršení všech
kterými s klidným srdcem opovrhujeme
a oni opovrhují námi
(všechno se zdá být v rovnováze)
držíme se za ruce a svět není
o nic lepší, než by měl být
a než kdy bude.

Spadneme společně
s povznesenou apatií zapomeneme
na jména, přání i cíle
hranici mezi bolestí a něhou
zbyly jsme jen my
propletená těla
nechceme umřít, nechceme přežít
jen cítit
sténat
vzdychat
milovat tě
polibky, které se nesnaží hrát si na nevinné

hlavně nemyslet na to, že žádné příště nemusí být.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | 27. května 2015 v 20:45 | Reagovat

Honestly, this is so fucking good.

2 Klárka Klárka | Web | 28. května 2015 v 21:35 | Reagovat

[1]: Thank you so much, babe. :3 it means a lot for me. ^^ ily.

3 Hifi Hifi | Web | 21. června 2015 v 2:02 | Reagovat

oh hell it really fucking is.

that line with harmony literally hit me

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama