Beze jmen.

11. května 2015 v 6:12 | Klárka |  Poezie, povídky
Dobré ráno. Včera jsem dostala nějaký záchvat kreativity a asi po dvou letech napsala povídku. Nebo něco na ten způsob. Není to úplně porno, vlastně to ani nedokážu definovat, je to strašná psychárna a já neumím psát. Což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že jsem takovou dobu nic nenapsala. Ale pokud další povídku napíšu za méně než dva roky, tak se to snad bude zlepšovat. :D Asi bych měla napsat upozornění, většinou se to tak dělá. Takžeeee, řekněme, že to je 15+, je tam rape, slash, je to psycho a je to pičovina. Kdyby se náhodou někomu chtělo zkritizovat, co všechno dělám špatně, budu ráda. :D ^^




"Ještě jednu!" otočil se k barmanovi a nechal si nalít dalšího panáka. Hlas měl podivně zastřený a nebylo to jen alkoholem. Byl z něj cítit obrovský smutek, stesk a zároveň temná, nebezpečná touha někomu ublížit. Jeho jméno? Není podstatné. Stejně jako jeho charakter, cíle a vzpomínky, prostě zmizelo. Zbyla jen pouhá troska, ztracená existence, vyvrhel, jehož jediným přáním je propít se do sladké nevědomosti. Kopl do sebe dalšího panáka, aniž by vnímal jeho chuť, na které ostatně vůbec nezáleželo, vlastně na ničem. Ani alkohol nepomáhal, pořeboval ven. Utéct. Uniknout. Zmizet svým nočním můrám, zapomenout na všechno. Zaplatil a vyběhl ze dveří. Roztřásl se a musel se opřít o zeď, aby se udržel na nohou. Podíval se nad sebe. S nepřítomným výrazem sledoval jasné noční nebe, poseté zářícími hvězdami, které se zdály tak blízko, a přitom neuvěřitelně daleko. Po chvíli se vzpamatoval natolik, že byl schopný se zvednout a pomalým krokem se vydal vstříc ztichlému městu.

Svoboda za cenu klamu
bez polibků
rozloučení
stojíš tady s vinou
už dávno jsi ztratil schopnost litovat
plakat

není nikdo, kdo by ti vdechl nový život
ztrácíš se
osamělý, zlomený
nepřestal sis lhát sám sobě
a nezasloužíš si ani poslední sbohem.

Procházel ulicemi, které neměly zrovna nejlepší pověst. Domy byly čím dál víc zchátralejší a zanedbanější. Celá tato čtvrť byla přímo zamořená děvkami, pasáky a lidmi, jaké byste v noci nechtěli potkat sami. Už měl cíl. Potřeboval někoho, u koho by si mohl dokázat vlastní existenci, dokázat svou nadvládu. Probudil v sobě monstrum a bylo moc pozdě na to, aby ho mohl zastavit. Ostatně ani nechtěl. Konečně došel na místo, kam měl namířeno. Ve hloučcích tam postávalo několik prostitutů, kteří byli známí tím, že se neštítili téměř ničeho. A nikoho. Nějakou dobu si prohlížel jejich tváře a pečlivě si vybíral svou oběť, až našel toho pravého. Nevinná, téměř dětská tvář, obličej, orámovaný hustými blonďatými vlasy, dlouhé řasy a plné rty, navozující velice nemravné představy. Nemohlo mu být víc než osmnáct. Pravděpodobně vyhozený z domu, v zoufalství a naivitě se dostal do špatné společnosti. Ale na tom nezáleželo.

Skončili u něj v bytě. Celou cestu nikdo z nich nepromluvil ani slovo a na chlapci bylo vidět, že se ho bojí. Neměl ale jinou možnost. Jeho pasákovi zaplatil tak dobře, že si o něj nebude dělat žádné starosti. Buď se mu ráno vrátí zpátky...nebo ne. Řekli byste, že je to nelidské? Já nikoli. Právě peníze, lhostejnost a krutost nás ovládají už od nepaměti. Scenérie, dokonale vykreslující lidství. Většina, jež má prospěch z menšiny, která trpí, slouží pro uspokojení potřeb, komplexů a vášní druhých. A spokojeni jsou ti, kdo mají moc. Moc. Nechává se jí opájet, když z něj hned za dveřmi strhává oblečení, fackuje jej a sráží na kolena, načež mu začne tvrdě přirážet do pusy, nehledě na to, že se jeho penisem začíná dusit. Ano, přesně tohle pořeboval. Vymanit se z apatie, mít pocit, že není sám, vládnout, poroučet, ovládat. Uvědomil si, že to nechce tak brzy ukončit a odhodil chlapce na zem. Ten se ani nepokoušel vzdorovat, ví, že to nemá smysl. Párkrát ho udeří a vychutnává si jeho utrpení. Úplně se přestává kontrolovat a se ztopořeným penisem se k němu skloní. Chlapcovo pohodlí je to poslední, na co myslí, když se do něj násilím začne dobývat, tiskne ho k zemi a divoce ho šuká. Nevidí jeho slzy, když se do něj se zvířecím výkřikem udělá. Je zrůda, nepochybně. Ale kdysi takový nebyl, uměl milovat, odpouštět, litovat...svět není spravedlivý. Nikdy nebyl. Nikdy nebude. Není jediný, kdo přišel o všechno a ztratil i sám sebe. Pokud existuje Bůh, nebude jiný. A jak dlouho bude trvat, než se z chlapce, pokud ho osud nějakou náhodou nevysvobodí, stane to stejné?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ari Ari | 11. května 2015 v 22:42 | Reagovat

Sakra, já bych to zkritizovala, ale tohle už je úroveň, nad kterou já rozhodně nejsem a moc nerozeznám, co mně samotné nesedí.
Možná je to trochu uspěchané. Děj jde rychleji, než působí emoce... Tedy, eh, na mě. Taky asi rozdělit na víc odstavců? Víc odstavců krásně podporuje dramatizaci. (Teď už vážně plácám.) A... Hm, nevím jestli by se nehodilo vynechat (rétorické) otázky? Chápeš, čistě pro účel dramatu :D
Nevím, jak říkám - tohle je psaní na dobré úrovni a je pro mě opravdu těžké něco vytknout.
Dobrá práce, mimochodem. ^^

2 Jana Jana | 11. května 2015 v 22:47 | Reagovat

Přísahám, že ta upozornění čtu. Ještě bych se jimi měla řídit.
Jenže já si vždycky říkám, že to přeci nemůže být tak hrozný. Jo, jsem naivní. :-)
Jenže na slova rape a slash letím jak můra na světlo. :-)

Příště až napíšeš, že to bude psycho, budu ti už věřit. Ale stejně si to ráda přečtu. :-)
Tohle mě bavilo. :-)

3 Klárka Klárka | Web | 13. května 2015 v 15:09 | Reagovat

[1]: Yep, to máš pravdu, možná jsem to mohla trošku protáhnout, všechno je tam popsané strašně letmo a hned to jde dál. :D

Ty mi tam právě líbí, přijde mi, že se to hodí do atmosféry toho příběhu. :D Spíš mě štve, že mi občas ty věty na sebe tak nějak...nenavazují, že je to trošičku nepřirozené. :D
A děkujuuu moc, nemyslím si, že to má nějakou dobrou úroveň, ale bavilo mě to psát a určitě chci napsat ještě něco. :D :3

[2]:

Yaay, thanks. :3 Mám to podobně, žádné upozornění mě nemůže zastavit. :) :D Ehm, se omlouvám. Sama jsem z toho byla trošku mimo...a ještě jsem se musela krotit, původně to mělo být ještě drsnější. :) :D

4 Jana Jana | 14. května 2015 v 11:58 | Reagovat

[3]: Od slušné sličné slečny se sluší, aby řekla, že už teď to bylo moc přehnané.
Takže řeknu, že příště by to mohlo být klidně drsnější. :-)
Já si to zase přečtu a zase se budu mlátit do hlavy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama