Květen 2015

Mám hlad, ale jsem líná dojít do kuchyně.

29. května 2015 v 21:07 | Klárka |  Deníček
Hellooooo. Ještě žiju, vážně. I když se tomu sama divím, poslední dva týdny toho mám strašně moc, nevím, co bych měla dělat dřív. -.- Hudba, škola, šerm, pořád něco. Ráda bych něco i napsala, ale buď nestíhám nebo jsem tak mrtvá, že už se mi vůbec nechce. A protože už druhý víkend nebudu mít šanci se pořádně vyspat, mám pocit, že jeden den prostě budu muset do školy náááhodou zaspat. Třeba si nastavím OMYLEM budík o dvě hodiny později. Ale vážně, omylem, schválně bych to vážně nedokázala udělat. Jsem hodná a vzorná holčička. *všechny kostely v okruhu sta kilometrů právě začaly hořet*

Tak si uvědomuju, že už jsem strašně dlouho žádný vykecávací článek nepřidávala. Hahahah. Já za to vlastně opravdu nemůžu. Hlavní vinu za to nese Slash and Spol a 5SOS fandom. Hned na začátek musím poznamenat, že jsem se vždycky celkem smála fanatickým 1D fanynkám a nikdy by mě nenapadlo, že skončím (skoro) stejně. Je to celé v piči, ale naprosto. :D Poslední dva týdny nedělám nedělám nic jiného než že je shipuju, fangirlím nad nima a celkově jsem z nich prostě skdajskljfuckmylife. Ale když já si nemůžu pomoct. Oni jsou prostě tak cute, gay a punkrock (hlavně Mikey, ten je punkrock sám o sobě a jeho punkcock taky) a i když vypadají jako strašné neviňátka, jsou to nehorázné hovada s vyjebaným smyslem pro humor. :D A mají spoustu nudes, jen tak mimochodem. Opět odkazuju na Tumblr. VLASTNĚ KURVA NE, NIKDO SE TAM NEDÍVEJTE, POKUD SI NECHCETE ZNIČIT ŽIVOT JEŠTĚ VÍC NEŽ TEĎ. A pokud už je pozdě, můžeme fangirlit spolu! :D



Ale vážně, viděli jste někdy něco víc cute? :D ^^


Minulý víkend jsme byli s kapelou ve studiu, kde jsme nahrávali naše první demo, díky kterému si nás, jen tak mimochodem, samozřejmě všimne nějaká nahrávací společnost a budeme strašně slavní. Hahahahah. Ne, vážně, bylo to zajímavé. Hned první den byl celkem prdel, vinou trošku horší komunikace jsme si mysleli, že tam budou studiové bicí, komba a celkově to bude vybavené, takže jsme tam dorazili jen s nástroji a majitel z nás měl celkem slušnou srandu. :D Ale vyřešilo se to, komba a bicí přijeli, bo máme skvělé rodiče, ale protože už bylo mooc hodin (10 dopoledne, akorát čas vstávat), museli jsme to odložit na neděli. Neřekla bych, jak může být nahrání čtyř songů těžké a že to může trvat celý den. :D Ono totiž když je hrajeme ve zkušebně, tak nějaké přehmaty, malé chybičky nebo trošku falešný zpěv zanikne, ale v tom studiu to jde všechno slyšet a tím, že jsme to nahrávali jako demonahrávku, jsme hráli všichni najednou, jen zpěvy se pak dodělaly zvlášť, tak se kvůli každé píčovině muselo hrát znova. :D No, navíc jsme ještě měli odposlechy ve sluchátkách, takže mě pak večer z toho strašně bolela hlava. :D -.- Ale bylo to fajn, nakonec to zní celkem dobře, jako bychom to ani nehráli my. :D Ve středu ještě proběhne finální mastering, ten bude jen na pár hodin a pak už bude hotovo. Máme v plánu to nějak tak postupně dávat na net a udělat aspoň jeden klip. A přes léto ještě pár koncertů, protože na podzim bubeník odjíždí na tři měsíce do Anglie a nebude potom možnost hrát. -.- Yaay. :D

Jinak dneska jsem byla v divadle, kamarádi, se kterýma obvykle jezdím na cony, byli v Brně na jednom divadelním festivalu a hráli tam, takže jsem se na ně musela jet podívat. ^^ No, byl to víceméně dětský festival a pořadatelé, tipla bych si, je asi moc neznali, protože by je jinak podle mě vůbec nezvali. :D Byli výborní, hra se jmenovala Pekaři a točila se okolo pekařství, krematoria, mrtvol, vraždění, aby bylo v pekárně čím topit, jednoho detektiva a geniálního, lehce černého a přisprostlého humoru. Takže jsem byla z toho strašně nadšená, jen se mi zdálo, že to ty děti v publiku, kterých tam byla většina, neměly moc šanci chápat a možná to na ně mohlo být moc drsné. :D Jako, líbilo se jim to, ale myslím, že spíš kvůli těm všem vulgarismům, co tam zazněly. :D A jsou to strašné hovada, v poslední dva scénce, kdy se ve svých monolozích střídaly dvě poslední přeživší postavy, si zapálily cigaretu a přitom mluvily. Ty výrazy těch pořadatelů, zvlášť jednoho, co seděl skoro vedle mě, byly k nezaplacení. :D Skoro mě to tam položilo. Mělo to skvělou atmosféru, jen do toho prostředí se to fakt moc nehodilo. Ale pobavila jsem se, jak už dlouho ne. ^^ A taky se mi líbilo, že jejich postavy vlastně vycházely ze skutečných charakterů, nebo se mi to tak alespoň zdálo, že částečně hrají i sami sebe. Bylo to fajn. :3

Zítra odjíždím na MČR, ještě jsem se mimochodem ani nezačala balit. :D Doufám, že to na tu medaili vyjde a i kdyby ne, tak si to aspoň užiju. ^^ Večer obzvlášť, protože se tam strašně chlastá a celkově to bývá většinou dost zajímavé. A hlavně tento rok už můžu pít s ostatníma. 3:) :D Protože už jsem velká holka, ofc. Fakt, že v neděli dopoledne zase šermuju a musím toho být fyzicky schopna, už je méně příjemný, ale to se poddá. :D Asi se jdu už fakt balit, tak zatíím.

A všem, kteří si to přečetli až sem, přeju pěkný víkend. :3 :3


(A ještě jeden gif. To, co tam můžete vidět, je Mikeyho punk-cock a momentálně to používám jako antistresovou pomůcku. Pomáhá to, jen pak nejsem chvilku schopná komunikovat ani myslet, ale o to vlastně jde. :D)


Společně

26. května 2015 v 17:37 | Klárka |  Poezie, povídky
Střepy zrcadlení věčnosti
tříští se a stékají
snad mimo přítomnost
mizí do světů nám skrytých
asi to nikdy nepochopíme
a je nám to jedno.

Morálka porovnávaná minulostí
nevíme, jestli se svlékáme jen kvůli
pohoršení všech
kterými s klidným srdcem opovrhujeme
a oni opovrhují námi
(všechno se zdá být v rovnováze)
držíme se za ruce a svět není
o nic lepší, než by měl být
a než kdy bude.

Spadneme společně
s povznesenou apatií zapomeneme
na jména, přání i cíle
hranici mezi bolestí a něhou
zbyly jsme jen my
propletená těla
nechceme umřít, nechceme přežít
jen cítit
sténat
vzdychat
milovat tě
polibky, které se nesnaží hrát si na nevinné

hlavně nemyslet na to, že žádné příště nemusí být.

Pohnout se vpřed - prolog

19. května 2015 v 22:28 | Klárka |  Poezie, povídky
Hi, babes. ^_^ Tak jsem zase tady. S novým pokusem o povídku, tentokrát by to měla být kapitolovka. Překvapivě, zase to bude fanfikce na 5SOS, ale zároveň nepůjde úplně o ně. :) No, o víkendu, když jsem se probudila uprostřed noci, mě napadlo, že by bylo úplně awesome napsat fanfikci, ve které by byl Mikey transgender. O jeho pocitech, coming outu, reakcích okolí...no, a ráno se mi to pořád zdálo jako dobrý nápad a nakonec jsem to opravdu začala psát. :D Co jsem se dívala, tak je fanfikcí na toto téma strašně málo, téměř žádné, takže si připadám strašně originálně. :D

Well, uznávám, že do toho dávám dost ze sebe, ale na druhou stranu, můžu vám zaručit, že to, co Mikey prožívá, je přesný popis pocitů trans člověka. ^^ A i když je prolog prakticky jen o tom, co se jí honí hlavou, tak se budu snažit dát tomu i nějaký děj. Ale výsledek je nejistý. :D

Mimochodem, kromě prvních dvou odstavců, když nepočítám ten úryvek textu, jsem kapitolu napsala dneska na zadním sedadle v autobuse a překvapivě se mi psalo mnohem líp než doma, kde jsem na to měla klid a soukromí. Zvláštní. :D Upozornění není asi žádné, výjimečně. Ještě abych předešla otázkám, vím, že Mikey v Amnesii sloku nezpívá, ale prostě se mi to tam hodilo. :D ^^ A během psaní jsem měla strašnou chuť kouřit, takže se to lehce promítlo i do povídky. A to je asi všechno, jdu večeřet. Podruhé.

Dobrou noc. :3 a dobrou chuť. A děkuju moc všem za hodnocení a komentáře k minulé povídce, mám vás ráda. :3 :3

Spank me, Ashton. 1/2

15. května 2015 v 0:30 | Klárka |  Poezie, povídky
Hahahahahahah. No, začnu od začátku. Byla jednou jedna skupina kokotů, Slash and Spol, které zároveň miluju a nesnáším. A on tam někdo začal přidávat fotky nějakých cute věcí z nějaké skupiny a já si říkala, že to bude něco jako 1D a vážně to shipovat nebudu a maximálně si na to přečtu nějakou povídku od Keigh. Piču. Ehm, posledních pár dnů nedělám nic jiného, než že shipuju 5 Seconds of Summer, sleduju jejich videa, dívám se na fotky, hledám nudes a neuvěřitelně fangirlím. A když je jejich basák strašná slut a má na netu spoustu nudes a bubeník má zas nehorázný daddy kink, došlo to tak daleko, že jsem na ně prostě musela napsat porno fanfikci. Což něco znamená, protože je to vlastně první fanfikce, kterou jsem kdy napsala. :D Taky podle toho vypadá, ale kurva mě to bavilo.

Je to na pár Ashton/Calum, je to mírně OOC, ale who cares, ehm, 15+, trošku se tam šuká a možná to někomu bude připadat vtipné, ale o tom pochybuju. A vypadá to, že budu psát druhou kapitolu.

Jdu spát, dobrou noc. :3

EDIT: Mimochodem, ráda bych požádala tu osobu, co mi dala k několika minulým článkům půlhvězdičky, jestli by mi třeba náhodou nemohla napsat, co konkrétně se jí nelíbí. Já jen, jestli píšu tak špatně nebo má jen někdo komplexy. ^^

Beze jmen.

11. května 2015 v 6:12 | Klárka |  Poezie, povídky
Dobré ráno. Včera jsem dostala nějaký záchvat kreativity a asi po dvou letech napsala povídku. Nebo něco na ten způsob. Není to úplně porno, vlastně to ani nedokážu definovat, je to strašná psychárna a já neumím psát. Což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že jsem takovou dobu nic nenapsala. Ale pokud další povídku napíšu za méně než dva roky, tak se to snad bude zlepšovat. :D Asi bych měla napsat upozornění, většinou se to tak dělá. Takžeeee, řekněme, že to je 15+, je tam rape, slash, je to psycho a je to pičovina. Kdyby se náhodou někomu chtělo zkritizovat, co všechno dělám špatně, budu ráda. :D ^^


Chci

8. května 2015 v 11:49 | Džofry |  Poezie, povídky
Nepoznávám už ani
svůj vlastní hlas
a připadám si trochu jako schizofrenička
když střídám rody
masky
tváře
každodenní divadelní představení

nikdy jsem nechtěla být herečkou
snažím se jen neztratit i svůj charakter
při každé z těch bezesných nocí
kdy mám pocit, že mi rozskočí hlava
chci křičet
psát
šaty, které si můžu obléct bez divných pohledů
milovat
obejmout
být milována
pohladit
jen si povídat
společně mlčet
dívat se na hvězdy
těšit se z přítomnosti
zavřít oči
chytit se za ruce
stoupat
výš
a výš
ze dna na hladinu
umět psát poezii
těšit se z maličkostí
nepřipadat si sama
jen se usmívat
a být.

I wanna be fucked by Matt Murdock so bad.

4. května 2015 v 23:47 | Džofry |  Deníček
Dobrý večer. :3 Aww, v prvé řadě bych chtěla popřát hodně štěstí všem, kdo maturují a také jim poděkovat za ředitelské volno, které díky nim dneska a zítra máme. :D Musím ale říct, že už se začínám doma nudit. Sama nevěřím, že jsem něco takového napsala, ale je to tak. Čtyři dny jsem, až na pár výjimek, nevylezla z pokoje, četla jsem, hrála, sledovala seriály, občas psala a nebylo to vůbec špatné. Nějak jsem neměla náladu skoro s nikým mluvit, bála jsem se i někomu napsat a nebýt psaní, asi bych se zbláznila. :D Občas si připomínám, proč se vlastně snažím psát básně. Sice jsem moc ráda za nějakou zpětnou vazbu, pochvalu nebo kritiku, ale píšu v první řadě kvůli sobě, protože je to způsob, jakým se udržuju v pohodě, když mám tendence padat do depresí, moc o sobě pochybovat a připadat si méněcenná. Nebo jen ze sebe prostě potřebuju všechno dostat. Koho zajímá, jestli to je umění, hlavní je možnost vyjádření. ^^ Yay, jen tak mě napadlo srovnat mé současné já a to před asi rokem, přibližně. Tehdy jsem byla...přirovnala bych to ke kusu ledu. Ale byl to stabilně chladný kus ledu, což má taky své výhody. :D A vlastně to je blbost, snažit se srovnávat, za rok budu zase ve spoustě věcí jiná, snad vyspělejší. Se uvidí. :D

Ale dost citových výlevů. Sice to je můj blog, ale chci, aby to tady mělo nějakou úroveň. Ehm, pokus o vtip. Mám v plánu přidávat nějaké recenze na knížky, které jsem přečetla a nějakým způsobem mě zaujaly. A taky se nějak musím donutit číst, poslední dobou trávím až moc času u počítače a začíná mě to štvát. -.- Už je jisté, že budeme mít s kapelou příští pátek koncert v brněnském klubu U Palečka a strašně se těším. Naposledy jsme takhle hráli někdy ke konci října (když nepočítám vystoupení v hudebce, kde jsme hráli asi 10 minut) a od té doby jsme se docela dost posunuli, hlavně máme většinu písniček vlastních a jsme mnohem lépe sehraní. Jen mě trošku znervózňuje fakt, že má přijít docela dost lidí a asi od nás i budou něco čekat, takže to nesmíme úplně zkazit. :D Musíme budovat fanbase, davy fanoušků, omdlévající fanynky, sex, drogy a tak, u know. A nebo bude stačit, když někdo přijde, my něco zvládneme zahrát, nevypadne proud, nepokazí se technika a všichni budou šťastní. ^_^

Kdyby si chtěl nááhodou někdo dobrovolně protrhnout ušní bubínky a utrpět vážné škody na psychickém zdraví, má tak možnost na našem Bandzone, kde máme dva songy, nahrané za domácích podmínek na konci prosince. ^^ http://bandzone.cz/_83823 Hraju tam na kytaru, mimochodem. :D

A dokoukala jsem dneska první sérii Daredevil, což je asi jeden z nejlepších seriálů. jaké jsem kdy viděla. :) Daredevil je marvelovský hrdina, ale samotný seriál natočil Netflix a oproti seriálům od Marvelu (Agents of SHIELD, Agent Carter...) tam vidím obrovský rozdíl. Temná atmosféra, výborně propracovaný příběh a charaktery postav, hodně násilí, místy až brutalita a hlavně Matt Murdock. Shipuju ho s jeho spolubydlícím Foggym Nelsonem. A vlastně tam shipuju skoro všechny, nečekaně. Samozřejmě, nebyla jsem jediná a už jsou na internetu fanarty a fanfikce. :3 Fandom nikdy nezklame. Samotný Netflix je něco jako internetová televize/databáze seriálů a filmů a zároveň produkuje i své vlastní seriály. U Daredevil byly vydány všechny epizody najednou, samozřejmě na jejich serveru, který pro ČR mimochodem není dostupný, ale od čeho máme strejdu Googla a tetu torrent, že? No, příběhová linie se může zdát jako typické klišé, které můžeme najít v mnoha průměrných seriálech, jako například Arrow. Hlavní hrdina chce zachránit své město, v tomto případě je jím slepý (docela dost neobvyklé a zajímavé) právník Matt Murdock, který sice nevidí, ale má neobvykle rozvinuté ostatní smysly, umí bojová umění a po nocích si nasazuje masku a vydává se mlátit padouchy. Ale Daredevil je i přesto jiný. Tvůrci se nebojí nechat umřít docela dost postav, dialogy se kupodivu nezdají jako umělé a stupidní, dojde k několika překvapivým zvratům a není striktně rozděleno dobro a zlo. Kladné postavy mají i své temné stránky a záporáci mají také své světlé chvilky. Matt má kurva velké charisma a hodněkrát se tam objeví polonahý. To pak Džofry hyperventiluje a rodí se jí v hlavě nápady na porno. Já vím, je to dost subjektivní, ale jsem z toho nadšená. :D
10/10 Džofry approves.


Málem bych zapomněla, jeden hudební tip na závěr. Neznám moc energičtějších kapel, než jsou Rage Against The Machine. Sice jsou jejich texty hooodně levicové a radikální, takže samá revoluce, boj proti kapitalismu a tak, ale je to neskutečný nářez a Tom Morello je naprosto geniální kytarista. :3

Jdu se najíst, všechny vás miluju a za komentáře bych byla mooooc ráda, ale nikoho nechci nutit. ^^

...jak se na to tak dívám, možná jsem toho napsala trošičku víc, než jsem původně chtěla, ale nevadí. :D

Radikálně konzervativní

2. května 2015 v 22:31 | Klárka |  Poezie, povídky

Cestou nejmenšího
živelného odporu
s hamburgerem v ruce
a hnusným kafem ze Starbucks
chceš bojovat proti systému
pálit kříže
bouřit se proti kapitalismu
vytrváš
nikdy nepřestaneš
hned po večerních zprávách
budeš znovu v internetových diskuzích
bránit zemi s klávesnící a myší
proti všem západním imperialistům
pravdoláskářům
a podobnému odpadu
...třeba budou pivo a párky zase levnější


revoluce se stala pouhým zprofanovaným pojmem
proti teroru agresí
silní pod demokratickou totalitou
lížeme boty tomu,
kdo momentálně přichází s větším populismem
s prázdnými hesly a dutým mozkem
fanatizujeme se ideologií svobody
svobodní v jednotě
silní v lidu
v euforii ze změny
přivíráme oči nad nutným zlem
a postupně zase začínáme být nespokojení
hledáme novou záminku k dalšímu pádu
opět pravého spasitele
nová stejná hnutí
nové stejné myšlenky
revoluce
svoboda
mír
jednota
další konec útlaku
další nutná zla
další lidé, obětováni pro větší dobro

poučit se z chyb nemá smysl
tentokrát to vyjde
a když ne teď, tak příště
za pár desítek let
kdy bude další dav rozvášněně volat po svobodě
a nikomu nebude docházet,
že bojovat proti systému systémem nikdy nedopadne dobře.