Duben 2015

Smoke city - Underwater Love

29. dubna 2015 v 21:41 | Klárka |  Čtu, poslouchám


Hi, babes. ^^ Mám toho strašně moc do školy, samozřejmě vůůbec nic nenechávám na poslední chvíli a teď se ani trošku nestresuju, musím psát esej o euroskepticismu v ČR do občanky, slohovku o ideální škole do angličtiny a měla bych se ještě naučit na test z francouzštiny, ale k tomu už se asi nedonutím. Takže se tady jen mihnu a zase utíkám. :) Chtěla jsem se podělit o jeden hudební poklad, který jsem už před nějakou dobou objevila v čajovně a strašně mě zaujali. :3 Jde o skupinu Smoke City, která už bohužel asi 13 let neexistuje a žánrově se pohybuje okolo trip hopu, alternativní elektroniky a občas se tam dají najít i prvky jazzu, jsou to žánry, které až tak často neposlouchám, ale na Smoke city mě strašně zaujala atmosféra jejich hudby, taková klidná, melancholická, strašně dobře se u ní odpočívá a píše. :) Kdyby to náhodou někoho z vás zaujalo (za předpokladu, že sem vůbec někdo chodí), tak se na Uložto dají stáhnout jejich alba, určitě doporučuju. :) Uvažuju, že budu přidávat hudbu častěji, strašně často se mi stává, že objevím něco zajímavého a byla by škoda se nepodělit, třeba to někdo ocení. :D Nebo ne, ale alespoň v tom budu mít přehled.


Mějte se pěkně, já se jdu připravovat do školy. Snad poprvé za tohle pololetí, když o tom tak přemýšlím.
Yay, je to celkem smutné. :D Ale zatím mi nehrozí, že bych propadala nebo tak, takže jsem v klidu.

May the Force be with you.

Zdánlivě nezávislí

27. dubna 2015 v 21:59 | Klárka |  Poezie, povídky
Hello. ^_^ Jsem teď na tři dny sama doma, takže si užívám ten nezvyklý klid, sedím s notebookem u krbu, píšu, piju víno a odpočívám. :) Jen asi rozsvítím všechno, co půjde a přinesu si s sebou kočičku do postele, ať se tolik nebojím. Sice mě nikdo neruší, ale sama v domě si taky nepřipadám úplně nejlíp, zvlášť v noci. :) :D Ještě musím dodělat protokol do fyziky, mám hlad a chtěla jsem se zkusit pořádně nalíčit, když mám konečně přiležitost, takže se loučím.

Popsanými listy sníme o lepším světě
a naivně si myslíme, že
boříme zdi pouhou
snahou o umění
(a ty padají jen v naších myslích)
předstíráme nebojácnost
uzavíráme se originalitou
zdánlivě nezávislí
a přitom se stáváme
závisle submisivní
protože jen na chvíli sloužit
někomu jinému než sami sobě nás dělá šťastné
fyzická bolest
spojení agónie a extáze
zbavuje myšlenek
projasňuje vědomí
hledáme věci, které dávají smysl
abychom neztratili ten náš.

Nacházíme zdání pravdy ve víně
odhodlání ve splynutí s tmou
útěchu v náručích vymyšlených Bohů
spontánně trháme kusy plátna z obrazů
a po chvíli je skládáme zpátky
přesvědčeni
že zachováme stav věcí
bojíme se změny
a zároveň si stěžujeme
doufáme v lepší přítomnost

Jako kapky deště
necháváme se unášet větrem
lhostejně padáme, bez náznaku vzdoru
tříštíme se o zem
bez zájmu.

Vymýšlení nadpisů mi nikdy nešlo.

24. dubna 2015 v 0:31 | Klárka |  Deníček
Zdravím. :) Nějak nemůžu usnout, takže píšu sem. Vážně netuším, čím by to mohlo být. Možná tím černým čajem, který jsem si dala asi před hodinou, ale to je jen odhad. :D Mám dneska nějaký divný den, ráno jsem měla mít školu na 10, ale ujel mi autobus, který odjel o pár minut dřív, než měl a jít do školy na 3 hodiny, které byly kvůli příjmačkám suplované, vážně nemělo smysl, takže jsem zůstala doma. Sice jsem musela pomáhat na zahradě, ale dalo se to přežít. :) :D Ale ve škole bych si mohla aspoň číst. -.- :D Potom jsem hrála s Raven League of Legends, kde jsme to trošičkuu kazily, ale bylo to fajn. :) A tak nějak jsem celý den počítala s tím, že večer budu psát, ale když jsem potom chtěla něco napsat, tak to prostě nešlo. -.- Štve mě to, strašně. Respektive, spíš jsem zoufalá, protože mám nápadů a inspirace spoustu, ale prostě to dneska nejde. Napsala jsem sice jednu báseň, ale za moc nestojí a nemám z ní ten správný pocit, kdy vím, že to má nějakou myšlenku, poselství nebo je to pro mě něčím významné a mám radost jen z toho, že jsem to napsala. :) ^^

Připadám si poslední dobou strašně nestálá. V jednu chvíli jsem naprosto šťastná a za pár minut se skoro hroutím. Není to nic neobvyklého, ale už nějakou dobu se mi tohle nedělo a celkem jsem se bez podobných nálad obešla. Ale pořád lepší tohle, než apatie, do které jsem dřív měla tendence upadat. Bála jsem se citů k lidem, svěřovat se, na nic si nehrát a udržovala jsem si skoro vždycky odstup. Sice s tím mám pořád problémy, ale snažím se to překonávat. ^^ Ale stejně mám pocit, že téměř tři roky takhle asi nevydržím. Musím uznat, že transsexualita mi přinesla i pár pozitivních věcí, jako třeba jistou formu nadhledu, kdy se na věci dokážu dívat prakticky z perspektiv obou pohlaví, což může být užitečné a hlavně jsem se naučila být hodně, hodně tolerantní, protože nebýt by ode mě bylo neskutečně pokrytecké. Masochistická bisexuální transsexuálka, už jen to zní až směšně. No, ono to s tou sexuální orientací bude ještě složitější, protože je mi jak pohlaví, tak genderová identita úplně ukradená, důležitý je pro mě charakter. Pansexualita? Nebo jsem jen zmatená. Před pár lety jsem byla až posedlá originalitou, strašně jsem chtěla vyčnívat z davu, být jiná a dá se říct, že se mi to splnilo. Jen už po tom tolik netoužím, ale bohužel s tím nic neudělám. :D Když už se na to snažím dívat z pozitivního hlediska, tak ještě možná můžu zmínit to, že mám nějaký cíl, něco, čeho chci dosáhnout a dává mi to smysl. Rozhodně vím co chci, ale zároveň je pro mě přeměna priotou, která odsunula do pozadí vše ostatní. Láska, sex, škola, sport, hudba...ne, že bych tyhle věci ignorovala nebo nechtěla, ale prakticky nemám na výběr. :D


Když to vezmu víc prakticky, tak přeměna a tudíž i začátek hormonální terapie není, až na vyjímky, do osmnácti let možná. A i kdyby ano, bylo by to ještě komplikovanější než normálně. Psycholog, sexuolog, psychiatr, prakticky bych jen lítala po doktorech a taky škola... Netuším, jak by to přijala třída, učitelé, možná to zní jako malé problémy ve srovnání s ostatními, ale je to prostředí, kde jsem každý den a hrálo by to obrovskou roli. K tomu ještě rodina, kterou mám docela dost tolerantní, ale netuším, jak by se s tím smířili. (Nebo nesmířili.) Ale něco jim musí být jasné už teď, i když spíš tipuju, že si o mě myslí, že jsem gay, zvlášť, když jsem to části sama řekla, to ještě ve chvíli, kdy jsem v sobě vůbec neměla jasno a zdálo se mi to jako nejjednodušší řešení. Ale fuck it. Je to věc, po které strašně toužím, ale zároveň se toho bojím. Ale já se odhodlám. Doufám, že za pár let už budu někde jinde. Sice teď můžu naznačovat, postupně připravovat lidi okolo sebe, ale až se odhodlám k coming outu, hlavně v rodině, tak to bude změna, která otočí můj život vzhůru nohama. A vlastně se těším, moc. ^_^

...asi jsem se vážně potřebovala vypsat. Omlouvám se za tu esej, ale jinak to nešlo. :D hned mám mnohem lepší pocit. ^_^ A ráno fakt umřu, ale dokud mám kafe, tak to nemusím řešit. :D

Dobrou noc. :3

Hledám.

20. dubna 2015 v 21:30 | Klárka |  Poezie, povídky
Není to porno, k tomu jsem se ještě nedostala. Ale potřebovala jsem ze sebe všechno dostat, takže jsem psala. A psala. Nemám daleko k slzám, ale přitom jsem šťastná. Konečně mám pocit, že jsem dokázala být upřímná i k sobě samé. Vím, kdo jsem a co chci. Je tady krásně a všechny vás miluju. Moc. ^^


I když se mi občas zdá
že hledání postrádá smysl
většinou ve chvíli
kdy zklamaně sleduju ten cizí odraz v zrcadle
ztrácím se
padám
a přemýšlím
jak dlouho už tě neznám.

I když jsem bez tváře
umím žít s maskou
a s představou sebe samé
(to abych se nerozbila)
navíc
po tolika probdělých nocích
a dnech strávených duševní sebedestrukcí
konečně vím
kdo jsem
jaké to je, být šťastná
milovat
odpouštět
radovat se
dívat se na lidi s nadhledem a shovívavým úsměvem na tváři.

Ironické.

Prý jsem nemocná
přesto se cítím skvěle
vlastně
nikdy jsem se necítila líp
svobodná
opravdová
...svá.

A jen kvůli tomu pocitu nikdy nepřestanu
donekonečna vysvětlovat lidem,
kteří si nevidí dál, než na špičku vlastního nosu
(a někdy ani tam ne)
nejsem muž
nikdy jsem nebyla
nikdy nebudu
a může vám být hovno po tom,
jestli nemám kundu
já jsem šťastná
(a budu ještě šťastnější.)

nalezená.
Po letech tápání a upínání se k iluzím.
Nemá co ztratit, snad jen naději.
I když ji to nejtěžší ještě čeká
ví, kdo je.

Klárka ležící, spící.

18. dubna 2015 v 18:55 | Džofry |  Deníček
Dobré ráno. :3 :D Sice už je trošičku později, ale právě jsem se převlíkla a vylezla z postele, takže já mám ráno. Připadám si vyspaně, což je docela nezvyklé, protože poslední tři týdny jsem k tomu nějak neměla příležitost, tak si to strašně užívám. :D Původně jsem chtěla jít spát brzo, ale kvůli kávě, Kofole a nějakým pičám na Skypu se to trošku protáhlo, ale nevadí. Aww. Mám hlad. Asi si dám druhý oběd. Ehm, už vlastně třetí, ale ty první dva jsem jedla v posteli a to se nepočítá! :D Takže první.

Měla bych jít psát. Vymyslela jsem včera totiž, že napíšu Thorki porno a bude se jmenovat Hammer in the Loki´s ass. Jen se bojím, že ho nedokážu napsat střízlivá a po minulém víkendu nechci pít aspoň několik týdnů, protože se mi dělá blbě jenom při pomyšlení na alkohol. Ale stejně, Loki jako power bottom, to je prostě úplně awesome. :D A Thor...bič, blesky a kladivo. Dopiče, směju se jen když si to představím. Ale měl by to teda napsat někdo jiný, protože já psát neumím. Vážně. Respektive, poslední povídku jsem napsala tak dva roky zpátky a je strašná. A nemyslím si, že bych se od té doby zlepšila. :D Ale je to porno.



Hahahahahah. *leží pod stolem* Fuck you, Tumblr. I hate you so much. Asi jsem chtěla ještě něco, ale vtrhli mi do pokoje brácha se ségrou a dělají mi tu takový bordel, že nedokážu pořádně napsat ani větu, takže je jdu seřvat a zabít. Nebo jim zalepím pusu lepící páskou, to by mělo pomoct. V noci/večer mooožná, pokud ovšem přestanu prokrastinovat, zkusím něco stvořit a pokud to bude publikovatelné, hodím to sem.

dobrou noc.




Panenka z porcelánu

15. dubna 2015 v 17:49 | Klárka |  Poezie, povídky
Dobré odpoledne. ^_^ Jak se máte? Já skvěle, konečně je zase teplo, mám volné odpoledne a strašnou chuť na zmrzlinu, takže letím do obchodu a pak si alespoň na hodinku sednu s knížkou na zahradu. :) Yaay, ať už je léto. No nic, nechám tady cosi, co jsem napsala dneska ve škole a utíkám si pro zmrzlinku. ^^

Usmíváš se do ticha
slepá
nevinná, bledá
panenka z porcelánu
přes lásku nevidí
každodenní dávku smrti
schovává se
padá
trpí
vstává
v bezpečí papírových zdí
svázaná iluzemi

"Je to jejich osud," řekla a odešla
teatrálně plakat
nad nespravedlností života
má zlomené srdce a svět pro ni zčernal
naivní, bledá, panenka z porcelánu.

Chci být jako ty
s cigaretou v ruce pronášet
moudra domnělé oběti
zničené životem
snad pro budoucí generace
ve světle pouličních lamp
s sebevědomím vítěze
rozlišovat na dobré a zlé
nic mezi tím
případně na ty, kteří tě mají rádi
a idioty.

A přitom tvou jedinou starostí je, jestli ses dobře nalíčila.

Vzkříšení fénixe

13. dubna 2015 v 20:33 Poezie, povídky
Jiná
na oltáři dobrovolného vzkříšení
černá růže, kvetoucí z popela
ze tmy strachu a skrytých přání
znovuzrození fénixe
poslední píseň minulého bytí
s patetickou melancholií mizí
slova klamů a dálky tajemných snů
derniéra maskulinity

Vítání prvního jara
svět ožívá v konturách expresivního štěstí
probuzení
příchod podivného unikátu
něžnosti a jemných šatů
ráj
pryč s praktičností
daleko za zdmi svazujících lží
nepřirozená
umělá
navzdory přírodě
šťastná.

V hlubinách tajemných lesů
kde vzduch jest protkaný magií
jen tiché kroky nesou se dálkami
tiché kroky a radost z bytí
našla sama sebe
elfka, pod závojem půvabu a nevinnosti
vědoucí
v křehkosti náhlého prozření
vydává se na svou pouť
...vstříc novému životu.

Tak teda ještě žiju, no.

13. dubna 2015 v 20:20 | Džofry |  Deníček
Dobrý večer. ^_^ Konečně jsem se dostala domů a na rozdíl od včerejška už nemám kocovinu, takže bych měla teoreticky být schopná i něco napsat. Naopak, připadám si strašně plná energie, mám ale takové tušení, že za to můžou ty čtyři kafe, které jsem dneska vypila, protože su piča a jinak bych přes den usnula. Samozřejmě, logicky bych měla jít po conu brzo spát, abych přežila těch ošklivých pět dní, kdy musím vstávat v 6, ale zrovna se mi chtělo přemýšlet, sednout si na parapet, poslouchat hudbu a hledět do noci. Většinou podobné stavy mívám po conech a jiných skvělých akcích, kdy se mi nechce zpátky do "běžného" života, stýská se mi po všech, se kterými jsem tam byla a nejradši bych se tam vrátila zpátky. :) Teď to bylo o to horší, protože neuběhl ani týden od úžasných prázdnin, strávených s úžasnými lidmi ze Slash and spol a jela jsem na další skvělou akci. Mezi conaři je pro to výstižné pojmenování, depcon. :D Yaay, I miss you all so much, babes.

Každopádně, po dvou akcích, kde jsem se musela aktivně socializovat, mám teď na nějakou dobu lidí plné zuby a není mi příjemné už jen to, že na mě někdo mluví. Ne, že bych neměla své přátele ráda a nechtěla občas poznávat nové lidi, ale nesmí toho být moc a až na vyjímky se s většinou nepotřebuju vídat až tak často. Nechci se vyhýbat kontaktu s lidmi úplně, ale už od mala jsem docela dost asociální a pokud mi někdo není opravdu hooodně sympatický, tak se stydím mluvit a těžko se dokážu nějak výrazněji projevovat. Na druhou stranu, někdy mám neovladatelnou potřebu se k někomu přitulit, obejmout, nechat se pohladit and stuff like that. Nechci sex, od jisté doby je pro mě nepředstavitelné s někým šukat, jednoduše proto, že mi je moje tělo na to moc odporné a stydím se za něj. Jsem smířená s tím, že do operace se budu muset bez sexu obejít a nedělá mi to nějaké větší problémy, navíc by mě to pak psychicky ještě víc rozjebalo, se znám. Prostě občas potřebuju trošku fyzického kontaktu, je to strašně příjemný pocit. :)

Příští pátek budeme mít pravděpodobně koncert s kapelou, budeme hrát v jednom brněnském klubu, hahahah, zapomněla jsem, jak se to tam jmenuje, musím se zeptat. :D K tomu pojedeme příští měsíc nahrávat naše první demo do studia, v létě bychom mohli hrát na pár festivalech v okolí, začínáme se konečně někde posunovat a mám z toho radost, třeba to i někam dotáhneme, pokud nám vydrží nadšení a chuť do hraní...s tou mívám občas problémy, bo su líná. -.- Měla bych ještě napsat pár textů, ale v angličtině nepíšu moc ráda, protože ji nemám na takové úrovni, abych byla s výsledkem spokojená a dalo se to někde prezentovat. A zpívat v češtině je nuda. No nic, asi budu končit, protože se po mě chce, abych šla hrát lolko, tak teda jdu hrát. Měla bych taky napsat pár věcí do školy, ale sedadlo v autobuse k tomu není o nic méně vhodné, takže škola počká. ^^ Mám docela chuť něco napsat, takže možná večer, doufám, že se mi bude ještě chtít a budu schopná něco stvořit.


Zatím. :)

Výkřik do ticha

12. dubna 2015 v 18:40 | Klárka |  Poezie, povídky
Hi, babes. ^^ Před pár hodinami jsem se vrátila z conu, už mi skoro ani není blbě, začínám střízlivět a tak nějak celé odpoledne aktivně ležím v posteli. :D Bylo to úžasné, zítra bych mohla zkusit sepsat nějakou reportáž, dneska si na to vážně moc nevěřím. Ale protože nechci mít pocit, že na svůj blog seru hned po založení, hodím sem alespoň nějaký svůj pokus o umění. :) Za komentáře bych byla mooc ráda, ale nebudu nikoho nutit. ^^

Výkřik do ticha


Rozbitá váza
pád
růžový křik
reflexivní divergence okamžiku
bezprostřední střepy zkřehlých konvencí
bouřlivá touha po změně podobné
transcedenci pro moderní společnost
ticho
melodrama bezvýznamných identit
i s brýlemi slepá
k vidění proklamovaných standardů
zářících
v bezmezné lásce k ryzí práci
zbožštěných normalizačních standart
epopej genderových pravidel
upálená na hranici
inkvizice pararelní reality
spící v hlavách snílků
tma
minové pole
restriktní strikce feminity
bolest fantomů psychické sterility
vytoužená cudnost personifikace
přirozeně
s kůží
zakrytou makeupem
na trh
dekadentní relevance volby
abstraktní rozdělení osobnostního smyslu
vzhled
chování
role
vystupuje, tedy je.

Kdo jsem?

9. dubna 2015 v 16:20 | Klárka
Zdravím. :) Když už jsem si asi po dvou letech znovu založila blog (Hahahah, budu toho litovat nebo se na to po pár týdnech vykašlu, se znám.), tak by nebylo špatné napsat něco o sobě. Jmenuju se Klárka a pokud by to náhodou někoho zajímalo, je mi 15. Není to jméno, se kterým jsem se narodila a zčásti právě o tom tenhle blog bude. Moje "pravé" jméno je totiž klučíčí, ale už od mala jsem si uvědomovala, že je se mnou něco jinak. Nebavil mě fotbal ani auta a s kluky okolo mě jsem si nikdy pořádně neměla co říct. Naopak, už od mala jsem chtěla mít dlouhé vlasy, líčit se, nosit dívčí oblečení, milovala jsem čtení, věnovala se hudbě a začala jsem opovrhovat mužností, která mi byla předkládána a věcmi s ní spojené. Poprvé jsem si přiznala, že se mnou, respektive s mým tělem něco není v pořádku, když mi bylo asi 13. Začala jsem si psát s jednou trans holkou a netrvalo mi dlouho, než jsem si začala uvědomovat, že mám až podezřele stejné pocity a naprosto se s ní ztotožňuji. Asi rok mi trvalo, než jsem se s tím smířila a poprvé to řekla někomu, koho znám osobně. A tak vlastně všechno začalo, má cesta za snem. :)

Neplánuju z toho dělat úplně svůj transdeníček, ale strašně často o tom píšu ve svých pokusech o básně a někdy ze sebe potřebuju prostě všechno vypsat, takže pokud se na tento blog nevykašlu, bude to jedno z častějších témat. Chtěla bych sem psát recenze na knížky, které jsem přečetla, na hudbu, kterou zrovna poslouchám a ráda bych se podělila o nějakou svou tvorbu, hlavně básně, vyjímečně se pokouším i o nějakou tu povídku. :) Také bych chtěla přidávat nějaké ty úvahy, zamyšlení, pičoviny, prostě cokoli, co mě napadne. ^^

Miluju hudbu, hlavně tu tvrdší. Z kapel třeba Marilyn Manson, GazettE, Pendulum, While She Sleeps, Beartooth, Parkway Drive, Billy Talent, Aiden, Dir En Grey, The Pretty Reckless, AFI, Miyavi, Against Me!, William Control, Comeback Kid...a spoustu dalších. :) Už od mala ráda hraju na kytaru, ale poslední dobou na ni nemám tolik času a nálady. -.-

Jsem taky strašný hovado, shipuju všechno, co se dá a Tumblr je prakticky můj druhý domov. :D Když mám čas (a i když ho nemám), tak sleduju seriály (Agents Of S.H.I.E.L.D., Sherlock, Game Of Thrones, Agent Carter, Firefly, Star Gate, Teen Wolf, Arrow, Supernatural, Dr. Who...), jsem strašně ujetá na cokoli od Marvelu a miluju Sherlocka. Taky strašně ráda čtu, z autorů třeba Sapkowski, Eco, Lukjaněnko, Verlaine, Feist, Coelho, Tolkien, taky je jich spousta, mohla bych psát ještě do rána. :) :D

Eeeh, to bude ode mě zatím asi vše, asi sem ještě něco večer přidám, ale potom se tady objevím pravděpodobně až v neděli, protože zítra odjíždím na con. :) (Eeeh, já už mám nějaké jiné čtenáře než imaginární?)

See you later, babes. ^^