Jsme.

30. září 2015 v 19:08 | Klárka |  Poezie, povídky
Recykluju pocity
v náhodných
cyklech
až nezbyde
už vůbec
n i c

dýchám
vyjebávám
se sebou
sarkasmus
pomalu začíná
pro
pa
dat
apatii

křídla v představách
taky začínají usychat

Uleť!
(i když spadneš, bude to daleko odsud)

nezapomínej pít
zdravě jíst
a žít
to hlavně

východ slunce pořád zůstává
stejně tak příchodem dne jako odchodem noci
je mi celkem jedno
jestli znamená naději
změnu
nebo vůbec n i c

prostě to tak je
a bojovat znamená jen
přijmout pravdu později

šťastní
smutní
zklamaní
trpící
zamilovaní
odvážní
vyrovnaní
sví
odevzdaní
smíření
bojující
odhodlaní
skeptičtí
živí
zmatení
klidní
hledající
my

j s m e.
 

23:19

13. září 2015 v 23:19 | Klárka |  Poezie, povídky
Pojďme si
probodnout srdce
masovou hysterií
a vymýt mozky
sílou jednoty

je to tak jednoduché
ukázat prstem
a bez hledání
nalézt viníka všeho špatného

skandovat
za ohlušujícího potlesku
zabíjet humanismus
bránit morální hodnoty
jejich postupným rozkladem

samozřejmě
vše jen pro vyšší dobro
(a naše děti)
o řešení hrdinských komplexů
tady přece vůbec nejde

Český národe, povstaň!
(ať žije propaganda třicátých let)

věřit
že jsme se poučili ze svých chyb
je bezesporu naivní
ale pořád doufám

snad se nedočkáme doby
kdy budou zase umírat milióny lidí
a budeme si upřímně myslet
že je to správné

Kdo má ty názvy pořád vymýšlet...

10. září 2015 v 14:07 | Klárka |  Poezie, povídky
Nemusím
nutně vidět na cestu
vlastně se nic nestane
když z ní občas sejdu
jen si nesmím připadat
úplně ztracená

připadám si
jako ignorant
s občasným spasitelským komplexem
a zatímco
slunce svítí pořád stejně
den se mi střídá s nocí
snažím se nespat tak moc
až občas spadnu
jsou to ty pády
které bolí tiše
ale o to více
nechtějí
mrchy
přestat
a konečně
dopadnout
nevidět světlo
je rozhodně lepší
než se od něj vzdalovat

někdy prostě jen
potřebuju připomenout
že nejsem sama
strašidla pod postelí
si většinou tvoříme my sami
vědět svoje jméno
a kdo jsem
taky není úplně k zahození
ale to jen tak mimochodem.

Navzdory tomu
že mě svět okolo sere
a občas pěkně deptá
(není to pořád tak černé)
nemohla bych žít
bez těch několika lidí
které miluju
oni to možná vlastně ani nejsou lidi
ale věřím jim
asi se i dokážu svěřit
a být tady pro ně
kdykoli
je to tak správně, myslím

vezmi mě za ruku
upřímně
nemám nejmenší ponětí
kam půjdeme
ale bude to humor
co bychom bez něj byli.
 


Pro Tebe.

7. září 2015 v 0:20 | Klárka |  Poezie, povídky
Dobrý večer. Je září. Já vím, že to asi taky víte, myslela jsem tím spíš to, že se po prázdninách asi zase vracím na blog. Pravděpodobně. Zase píšu sračky, občas v nich i jsem a někdy mám chuť jich psát i víc. Takže, pokud mě škola nějakým krutým způsobem nezabije, mohla bych se tady objevovat pravidelněji. (pravidelně za půl roku, hahahah.) jdu spát. už teď se těším na ranní kafe, protože bez něj to nemám šanci přežít. :D see ya.



Není to tak těžké.

Myslím tím, existovat. I když jsou tři ráno a snažím se nezbláznit a nezapomenout, jak se jmenuju Jsem pořád tady, zápěstí mám už nějakou dobu dokonale hladké a ty sračky kolem toho už jsou tak nějak...přirozené. Vážně, už jsem si celkem zvykla.

Vlastně ani netuším, jestli píšu příběh o sobě, nebo se jen snažím svoje pocity vložit do nějaké smyšlené postavy, které jsem ani nevymyslela jméno. Ale nějak mě to netrápí.

Jen by mě zajímalo, jak asi vypadáš. Jestli jsi ta slušná, nenápadná holka, která je nejšťastnější, když si jí nikdo nevšímá a nechává jí v klidu žít. Miluješ knížky, piješ až moc kafe a doma máš několik koček.

Nebo posloucháš sedmdesátkový punk, máš modré vlasy a navenek vypadáš, že jsou ti všichni úplně ukradení. Ale doopravdy se snažít najít alespoň někoho, kdo by tě dokázal pochopit a obejmout, ukázat ti, že nejsi sama a pořád ještě existují věci, které nepřestaly dávat smysl.

Chtěla jsem o tobě psát příběh, ale místo toho ti píšu vzkaz. Nebo něco na ten způsob. Možná ti budu psát častěji, protože mě to docela baví. Nebude ti to vadit, že?

Doufám, že se máš dobře.

Já se mám tak nějak...lehce ztraceně, ale před hodinou to bylo mnohem horší. Když se mě znovu zeptáš za pár hodin, asi odpovím úplně jinak a docela mě to sere. Mám pocit, že čím starší jsem, tím víc jsem nestabilní.

Mohla bych si to všechno zdůvodňovat genderovou dysforií, zkurveným předstíráním, že jsem kluk a vlastně bych byla celkem ráda, kdyby to bylo jenom tím, ale bojím se, že není.

Protože vědět, kdo jsem, je sice pěkné, ale moc věcí to neřeší.

Ale asi to bude hrát nějakou roli, přece jen, dívat se na sebe do zrcadla a připadat si alespoň trochu hezky, na tom něco bude. Nevím, už se mi to pár let nestalo. Někdy je to snesitelné, jindy ne, ale že bych si připadala opravdu krásná, to snad jen párkrát.

Vím, docela si stěžuju, ale nemůžu to v sobě dusit věčně. Klidně bych se mohla potichu vyplížit z baráku a jít si zakouřit ven, skoro se stejným účinkem, jen se obávám, že jsem na to moc líná a je tam zima. Navíc, ani několik miligramů nikotinu nenahradí několik set slov. Tohle bych si měla pamatovat. Moje plíce si rozhodně stěžovat nebudou.

On je to ve své podstatě jen první krok.

Chtěla bych přečíst hromady knížek, mít možnost obejmout lidi, které miluju, připadat si opravdu šťastná, naučit se mít ráda sama sebe, najít své místo na světě. Třeba se mi to jednou podaří.

Možná ti ještě někdy napíšu. Až si budu zase připadat moc ztracená, asi se ozvu.

Je to ode mě trošku sobecké, ale líbí se mi, že jsem ti nedala žádné jméno, ani podobu. Dokážu takhle být fakt upřímná, víš? To normálně nebývám ani k sobě samé, takže je to docela úspěch. Nebo tragédie, záleží na úhlu pohledu.

Jdu si pro svých pár hodin spánku.

Dobrou noc.

Dno

18. srpna 2015 v 0:46 | Klárka |  Poezie, povídky
Mám pocit
že noc mě má
zase
ve své moci
jako vždy
hraje
ruskou ruletu
mezi
prázdnotou
křikem
chvilkovou
absolutní beznadějí
smutkem
steskem
a toužebně očekávaným tichem
inspirací
rozhovory
při kterých si nepřipadáme
úplně sami
spánek je vzdálený
stejně jako my světu
mezi ztroskotanci
a bohémy
je tenká hranice
která spíš není
čas plyne
rozplýváme se
nikdo nerozumí
nikdo nechápe
dno
které nemá hladinu
do rána
mizí
nabrat síly
mohlo by ho napadnout
se vzdát
všechno by bylo jednodušší

Mám hlad, ale jsem líná dojít do kuchyně.

29. května 2015 v 21:07 | Klárka |  Deníček
Hellooooo. Ještě žiju, vážně. I když se tomu sama divím, poslední dva týdny toho mám strašně moc, nevím, co bych měla dělat dřív. -.- Hudba, škola, šerm, pořád něco. Ráda bych něco i napsala, ale buď nestíhám nebo jsem tak mrtvá, že už se mi vůbec nechce. A protože už druhý víkend nebudu mít šanci se pořádně vyspat, mám pocit, že jeden den prostě budu muset do školy náááhodou zaspat. Třeba si nastavím OMYLEM budík o dvě hodiny později. Ale vážně, omylem, schválně bych to vážně nedokázala udělat. Jsem hodná a vzorná holčička. *všechny kostely v okruhu sta kilometrů právě začaly hořet*

Tak si uvědomuju, že už jsem strašně dlouho žádný vykecávací článek nepřidávala. Hahahah. Já za to vlastně opravdu nemůžu. Hlavní vinu za to nese Slash and Spol a 5SOS fandom. Hned na začátek musím poznamenat, že jsem se vždycky celkem smála fanatickým 1D fanynkám a nikdy by mě nenapadlo, že skončím (skoro) stejně. Je to celé v piči, ale naprosto. :D Poslední dva týdny nedělám nedělám nic jiného než že je shipuju, fangirlím nad nima a celkově jsem z nich prostě skdajskljfuckmylife. Ale když já si nemůžu pomoct. Oni jsou prostě tak cute, gay a punkrock (hlavně Mikey, ten je punkrock sám o sobě a jeho punkcock taky) a i když vypadají jako strašné neviňátka, jsou to nehorázné hovada s vyjebaným smyslem pro humor. :D A mají spoustu nudes, jen tak mimochodem. Opět odkazuju na Tumblr. VLASTNĚ KURVA NE, NIKDO SE TAM NEDÍVEJTE, POKUD SI NECHCETE ZNIČIT ŽIVOT JEŠTĚ VÍC NEŽ TEĎ. A pokud už je pozdě, můžeme fangirlit spolu! :D



Ale vážně, viděli jste někdy něco víc cute? :D ^^


Minulý víkend jsme byli s kapelou ve studiu, kde jsme nahrávali naše první demo, díky kterému si nás, jen tak mimochodem, samozřejmě všimne nějaká nahrávací společnost a budeme strašně slavní. Hahahahah. Ne, vážně, bylo to zajímavé. Hned první den byl celkem prdel, vinou trošku horší komunikace jsme si mysleli, že tam budou studiové bicí, komba a celkově to bude vybavené, takže jsme tam dorazili jen s nástroji a majitel z nás měl celkem slušnou srandu. :D Ale vyřešilo se to, komba a bicí přijeli, bo máme skvělé rodiče, ale protože už bylo mooc hodin (10 dopoledne, akorát čas vstávat), museli jsme to odložit na neděli. Neřekla bych, jak může být nahrání čtyř songů těžké a že to může trvat celý den. :D Ono totiž když je hrajeme ve zkušebně, tak nějaké přehmaty, malé chybičky nebo trošku falešný zpěv zanikne, ale v tom studiu to jde všechno slyšet a tím, že jsme to nahrávali jako demonahrávku, jsme hráli všichni najednou, jen zpěvy se pak dodělaly zvlášť, tak se kvůli každé píčovině muselo hrát znova. :D No, navíc jsme ještě měli odposlechy ve sluchátkách, takže mě pak večer z toho strašně bolela hlava. :D -.- Ale bylo to fajn, nakonec to zní celkem dobře, jako bychom to ani nehráli my. :D Ve středu ještě proběhne finální mastering, ten bude jen na pár hodin a pak už bude hotovo. Máme v plánu to nějak tak postupně dávat na net a udělat aspoň jeden klip. A přes léto ještě pár koncertů, protože na podzim bubeník odjíždí na tři měsíce do Anglie a nebude potom možnost hrát. -.- Yaay. :D

Jinak dneska jsem byla v divadle, kamarádi, se kterýma obvykle jezdím na cony, byli v Brně na jednom divadelním festivalu a hráli tam, takže jsem se na ně musela jet podívat. ^^ No, byl to víceméně dětský festival a pořadatelé, tipla bych si, je asi moc neznali, protože by je jinak podle mě vůbec nezvali. :D Byli výborní, hra se jmenovala Pekaři a točila se okolo pekařství, krematoria, mrtvol, vraždění, aby bylo v pekárně čím topit, jednoho detektiva a geniálního, lehce černého a přisprostlého humoru. Takže jsem byla z toho strašně nadšená, jen se mi zdálo, že to ty děti v publiku, kterých tam byla většina, neměly moc šanci chápat a možná to na ně mohlo být moc drsné. :D Jako, líbilo se jim to, ale myslím, že spíš kvůli těm všem vulgarismům, co tam zazněly. :D A jsou to strašné hovada, v poslední dva scénce, kdy se ve svých monolozích střídaly dvě poslední přeživší postavy, si zapálily cigaretu a přitom mluvily. Ty výrazy těch pořadatelů, zvlášť jednoho, co seděl skoro vedle mě, byly k nezaplacení. :D Skoro mě to tam položilo. Mělo to skvělou atmosféru, jen do toho prostředí se to fakt moc nehodilo. Ale pobavila jsem se, jak už dlouho ne. ^^ A taky se mi líbilo, že jejich postavy vlastně vycházely ze skutečných charakterů, nebo se mi to tak alespoň zdálo, že částečně hrají i sami sebe. Bylo to fajn. :3

Zítra odjíždím na MČR, ještě jsem se mimochodem ani nezačala balit. :D Doufám, že to na tu medaili vyjde a i kdyby ne, tak si to aspoň užiju. ^^ Večer obzvlášť, protože se tam strašně chlastá a celkově to bývá většinou dost zajímavé. A hlavně tento rok už můžu pít s ostatníma. 3:) :D Protože už jsem velká holka, ofc. Fakt, že v neděli dopoledne zase šermuju a musím toho být fyzicky schopna, už je méně příjemný, ale to se poddá. :D Asi se jdu už fakt balit, tak zatíím.

A všem, kteří si to přečetli až sem, přeju pěkný víkend. :3 :3


(A ještě jeden gif. To, co tam můžete vidět, je Mikeyho punk-cock a momentálně to používám jako antistresovou pomůcku. Pomáhá to, jen pak nejsem chvilku schopná komunikovat ani myslet, ale o to vlastně jde. :D)


Společně

26. května 2015 v 17:37 | Klárka |  Poezie, povídky
Střepy zrcadlení věčnosti
tříští se a stékají
snad mimo přítomnost
mizí do světů nám skrytých
asi to nikdy nepochopíme
a je nám to jedno.

Morálka porovnávaná minulostí
nevíme, jestli se svlékáme jen kvůli
pohoršení všech
kterými s klidným srdcem opovrhujeme
a oni opovrhují námi
(všechno se zdá být v rovnováze)
držíme se za ruce a svět není
o nic lepší, než by měl být
a než kdy bude.

Spadneme společně
s povznesenou apatií zapomeneme
na jména, přání i cíle
hranici mezi bolestí a něhou
zbyly jsme jen my
propletená těla
nechceme umřít, nechceme přežít
jen cítit
sténat
vzdychat
milovat tě
polibky, které se nesnaží hrát si na nevinné

hlavně nemyslet na to, že žádné příště nemusí být.

Pohnout se vpřed - prolog

19. května 2015 v 22:28 | Klárka |  Poezie, povídky
Hi, babes. ^_^ Tak jsem zase tady. S novým pokusem o povídku, tentokrát by to měla být kapitolovka. Překvapivě, zase to bude fanfikce na 5SOS, ale zároveň nepůjde úplně o ně. :) No, o víkendu, když jsem se probudila uprostřed noci, mě napadlo, že by bylo úplně awesome napsat fanfikci, ve které by byl Mikey transgender. O jeho pocitech, coming outu, reakcích okolí...no, a ráno se mi to pořád zdálo jako dobrý nápad a nakonec jsem to opravdu začala psát. :D Co jsem se dívala, tak je fanfikcí na toto téma strašně málo, téměř žádné, takže si připadám strašně originálně. :D

Well, uznávám, že do toho dávám dost ze sebe, ale na druhou stranu, můžu vám zaručit, že to, co Mikey prožívá, je přesný popis pocitů trans člověka. ^^ A i když je prolog prakticky jen o tom, co se jí honí hlavou, tak se budu snažit dát tomu i nějaký děj. Ale výsledek je nejistý. :D

Mimochodem, kromě prvních dvou odstavců, když nepočítám ten úryvek textu, jsem kapitolu napsala dneska na zadním sedadle v autobuse a překvapivě se mi psalo mnohem líp než doma, kde jsem na to měla klid a soukromí. Zvláštní. :D Upozornění není asi žádné, výjimečně. Ještě abych předešla otázkám, vím, že Mikey v Amnesii sloku nezpívá, ale prostě se mi to tam hodilo. :D ^^ A během psaní jsem měla strašnou chuť kouřit, takže se to lehce promítlo i do povídky. A to je asi všechno, jdu večeřet. Podruhé.

Dobrou noc. :3 a dobrou chuť. A děkuju moc všem za hodnocení a komentáře k minulé povídce, mám vás ráda. :3 :3

Spank me, Ashton. 1/2

15. května 2015 v 0:30 | Klárka |  Poezie, povídky
Hahahahahahah. No, začnu od začátku. Byla jednou jedna skupina kokotů, Slash and Spol, které zároveň miluju a nesnáším. A on tam někdo začal přidávat fotky nějakých cute věcí z nějaké skupiny a já si říkala, že to bude něco jako 1D a vážně to shipovat nebudu a maximálně si na to přečtu nějakou povídku od Keigh. Piču. Ehm, posledních pár dnů nedělám nic jiného, než že shipuju 5 Seconds of Summer, sleduju jejich videa, dívám se na fotky, hledám nudes a neuvěřitelně fangirlím. A když je jejich basák strašná slut a má na netu spoustu nudes a bubeník má zas nehorázný daddy kink, došlo to tak daleko, že jsem na ně prostě musela napsat porno fanfikci. Což něco znamená, protože je to vlastně první fanfikce, kterou jsem kdy napsala. :D Taky podle toho vypadá, ale kurva mě to bavilo.

Je to na pár Ashton/Calum, je to mírně OOC, ale who cares, ehm, 15+, trošku se tam šuká a možná to někomu bude připadat vtipné, ale o tom pochybuju. A vypadá to, že budu psát druhou kapitolu.

Jdu spát, dobrou noc. :3

EDIT: Mimochodem, ráda bych požádala tu osobu, co mi dala k několika minulým článkům půlhvězdičky, jestli by mi třeba náhodou nemohla napsat, co konkrétně se jí nelíbí. Já jen, jestli píšu tak špatně nebo má jen někdo komplexy. ^^

Beze jmen.

11. května 2015 v 6:12 | Klárka |  Poezie, povídky
Dobré ráno. Včera jsem dostala nějaký záchvat kreativity a asi po dvou letech napsala povídku. Nebo něco na ten způsob. Není to úplně porno, vlastně to ani nedokážu definovat, je to strašná psychárna a já neumím psát. Což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že jsem takovou dobu nic nenapsala. Ale pokud další povídku napíšu za méně než dva roky, tak se to snad bude zlepšovat. :D Asi bych měla napsat upozornění, většinou se to tak dělá. Takžeeee, řekněme, že to je 15+, je tam rape, slash, je to psycho a je to pičovina. Kdyby se náhodou někomu chtělo zkritizovat, co všechno dělám špatně, budu ráda. :D ^^


Kam dál